můj zákazník nepřijímá, že odmítnu odpovědět na otázku

Odběratel může odmítnutí neschválit, ale nemůže posunout hranici VSME

Pokud odběratel neakceptuje, že otázka zůstane bez odpovědi, na samotném principu se nic nezmění: kettingovací ustanovení v směrnici o trvale udržitelném hlášení vytváří hranici toho, co subjekt povinný podávat zprávy smí vyžadovat od dodavatele s tisíc zaměstnanci nebo méně. Nesouhlas o této hranici je především záležitostí rozhovoru mezi dvěma stranami, nikoliv automatickým právem pro tu stranu, která seznam otázek vypracovala. Odběratel může sice trvat na tom, že je informace nezbytná, může žádat vysvětlení nebo může vztah zpochybnit z jiných důvodů — to je obchodní úvaha oddělená od otázky, zda původní otázka spadala do rámce VSME.

V praxi pomáhá, aby byl rozhovor co nejvíce faktický: ne "to nemusím říci", ale odkaz na standard, na kterém je odmítnutí založeno, s krátkým, věcným vysvětlením, proč se požadovaná informace vymyká. Jak taková formulace vypadá, je podrobně vysvětleno v jak slušně napíšu, že si nebudu otázku odpovídat. Pokud odběratel nadále trvá, často se skrývající bod týká ne tónu odpovědi, ale otázky, zda je skutečně položená otázka nad základním modulem VSME — to je přesně to, na co může můj zákazník klást všechny otázky o udržitelnosti, které chce se zabývá.

Na čem to spočívá: kettingovací ustanovení a základní modul VSME

Kettingovací ustanovení v Směrnici (EU) 2022/2464 omezuje, co subjekt povinný podávat zprávy smí vyžadovat od menšího dodavatele, přičemž základní modul VSME od EFRAG slouží jako referenční bod toho, co do něj spadá. Toto omezení reguluje, co se smí ptát — nikoliv to, jak odběratel zareaguje, když se na něj dodavatel odvolá, a nikoliv to, co se stane, pokud si strany budou nerozumět. V tomto posledním případě neexistuje pro tyto MKB-zprávy žádná uznávaná instituce, která by rozhodovala.